Jdi na obsah
Jdi na menu
Neonacismus
O svobodu slova jsem se začala zajímat loňského roku, kdy jsem absolvovala několikadenní intenzivní vzdělávací seminář v Terezíně. Během několika dní jsem zde studovala nejen historii ghetta, Malé pevnosti, navštívila jsem Národní hřbitov Terezín, ale zajímala jsem se především o osudy jednotlivých lidí, kteří byli vězněni v policejních věznicích gestapa v Malé pevnosti Terezín (od Milady Horákové, Lea Haase až po spisovatele Jindřicha Karpíška či Václava Kuttana.)
Absolvovala jsem rozhovor s pamětnicí, která holocaust zažila a toto téma mě začalo velmi zajímat. Neustále jsem si rozšiřovala své dosavadní znalosti četbou knih a článků, souvisejících s Židy a jejich kulturou. Postupně jsem se dostala až k tématu neonacismu, o kterém bych chtěla na úvod napsat několik slov. A ačkoli podle některých se svobodou slova nesouvisí, chtěla bych dokázat, že svoboda slova „má hodně co dělat“ nejen s neonacismem, ale také s dalšími politickými ideologiemi a názory.
Nejdříve něco k pojmu neonacismus
Neonacismus je politická ideologie vycházející z nacismu, která vznikla po 2. světové válce. Projevy neonacismu jsou v mnoha zemích zakázány, neboť jsou mnohdy neslučitelné s demokratickým zřízením, ale často se objevují strany, které otevřeně hlásají neonacistické myšlenky - ty vycházejí z teze o nadřazenosti bílé rasy, přičemž hlavním nepřítelem neonacistů jsou imigranti, komunisté, liberálové, punkáči, ale především právě Židé. Neonacisté Židy viní z mnoha nešvarů společnosti a přisuzují jim rozsáhlá mezinárodní spiknutí za účelem ovládnutí světa.
Odlišení od klasického nacismu je mnohdy problematické, často bývá uváděno pouze odlišení časové. Na rozdíl od nacismu není u neonacismu tak silná orientace na „vyvolenost“ německého národa, ale je patrná snaha o propagaci vzájemné spolupráce bělošských národů.
Uvedu ještě pojem hajlování, neboť s neonacismem úzce souvisí:
Hajlování
Hajlování byl pozdrav německé NSDAP, který se stal později všeobecným pozdravem německého lidu, kterým se dávala najevo přízeň vládnoucí nacistické straně. Pozdrav se prováděl vztyčením pravé paže do úrovně ramen a byl doprovázen výkřikem „Hail Hitler“, čímž se verbálně provolávala sláva režimu či samotnému Hitlerovi.
Hajlování bylo po porážce nacistického režimu ve 2. světové válce v Československu zakázáno a dnes může být jeho používání v České republice trestným činem podle § 260 či § 261 trestního zákona (trestní sazba se pohybuje od šesti měsíců až do osmi let odnětí svobody.)
Neonacisté používají hajlování jako symbol příslušnosti ke své ideologii.
Jmenuji se Michaela Straková, je mi 18 let a pocházím z Plzně, kde žiji a studuji gymnázium. Svoji práci jsem začala úvodem do neonacismu záměrně, neboť bych se ráda zmínila o akci, která se nedávno - 19. ledna konala v mém rodném městě. V sobotu 19. ledna 2008 se v Plzni slavilo smutné výročí prvního transportu Židů do Terezína. Každý občan, který měl zájem zavzpomínat na tuto krutou událost, měl možnost přijít před Velkou Synagogu v Plzni a přečíst ze seznamu transportovaných osob několik jmen. Téhož dne byl však naplánován také pochod neonacistů centrem města.
Datum pochodu pravicových extremistů, který ohlásili právě na 19. ledna jako „Protestní pochod za svobodu slova“, však nebyl podle odborníků náhodný: „Pochod neonacistů jistě souvisí s prvním transportem plzeňských Židů. Z Plzně byli tenkrát během tří lednových transportů roku 1942 odvezeni téměř všichni Židé. Dohromady to bylo celkem 2605 židovských obyvatel. To v podstatě znamenalo likvidaci místní židovské komunity, která čítala kolem 3000 lidí.“ uvádí antropoložka Věra Špirková.
Osobně souhlasím s názorem, že byl výběr data pochodu cílený. Na tom je dobře znatelné, že extremistické skupiny jsou oproti minulosti poučenější a zcela jasně volí pro pořádání svých akcí zásadní a významná data. Skutečným cílem pochodu extremistů je dle mého názoru urážka a výsměch obětem holocaustu i těm, kteří holocaust přežili. Radikálové ovšem tvrdí, že jde o náhodu. Chtějí prý jen demonstrovat za svobodu slova.
Právě proto, že celá akce byla plánovaná a řádně ohlášena jako „Protestní pochod za svobodu slova“., městské části nezbývalo nic jiného, než ji povolit. "Shromáždění nevnímáme kladně, ale jsme úřad a musíme postupovat jen v souladu s platnými zákony." prohlásil vedoucí odboru veřejných služeb Radim Lisenko.
Opakuje se tak v podstatě situace, kterou řešili pražští úředníci v listopadu minulého roku, kdy neonacisté naplánovali pochod pražským Židovským městem v den výročí Křišťálové noci, tj. v noci na přelomu 9. a 10. listopadu. Během Křišťálové noci bylo zabito podle nejčastějšího zmiňovaného údaje 91 Židů, ale některé prameny uvádějí odlišná čísla. Po Křišťálové noci bylo okolo 30 000 Židů internováno v koncentračních táborech. Organizátor celé akce Václav Bureš demonstraci svolal jako reakci na listopadový zásah policie, která zabránila neonacistům v pochodu pražským židovským městem.
Jednatřicetiletý Bureš navíc vyzýval účastníky demonstrace, kteří vlastní zbrojní pas, aby si na úřadě vyřídili povolení mít u sebe zbraň.
Jít na veřejnost ozbrojený je teoreticky možné. Stačí mít zbrojní pas a právě ono příslušné povolení od policie. Většinou ho vydávají bez problémů, neboť žádosti podávají zejména podnikatelé, kteří přepravují velké částky peněz, umělecká díla či další cennosti. Problém však nastává ve chvíli, když se zbraň ocitne na veřejném shromáždění, například demonstraci, zde totiž majitel zbraně narazí na zákon o shromažďování - ten nošení zbraní na podobné akce výslovně zakazuje a nepočítá ani s udělením výjimky.
Náměstek krajského policejního ředitele Jaromír Kníže prohlásil v rozhovoru pro Právo: „Pokud se někdo chce tohoto shromáždění zúčastnit se zbraní, musí mít zvláštní povolení správního orgánu. Nikdo o žádné povolení nepožádal, takže nikdo by neměl být ozbrojen. Bude-li to nutné a budeme-li mít podezření, že zbraň u sebe někdo má, tak dojde na osobní prohlídku. Máme na to právo a toho využijeme. Policisté už si jsou téměř jisti, že během akce radikálů dojde ke střetům s jejich odpůrci. Ten problém je vlastně už naprogramován. Úředníci nechali rozběhnout více akcí ve stejné době a ve stejném prostoru. Je evidentní, že státní správa ve věci shromažďovacího práva a jeho realizace nevzala v úvahu všechny aspekty těchto akcí a naprogramovala do budoucna nějaký střet, který dnes spadá do roviny policie. Současně a na stejném místě se rozběhnou akce od anarchistů, zástupců židovské obce až po příznivce ultrapravice. Můžeme tedy jednoznačně dopředu očekávat , že k nějakým konfliktům tady musí dojít. Na druhé straně chceme každému umožnit realizovat své právo shromažďovací, ale za předpokladu, aby jedna akce nerušila druhou.“
V celém městě proto vypukl neklid, ne-li dokonce mírná panika. Vědělo se, že do města přijede mnoho extremistů, kteří navíc budou pravděpodobně ozbrojeni. Ve středu, několik dní před propuknutím sobotní akce, jsem šla ze školy přes plzeňské Náměstí Republiky. Paní staršího věku vyklízela výlohu svého obchodu. Nejspíš viděla, jak na ní se zájmem koukám, sundala tedy poslední oděv z figuríny, přešla ke mně a pronesla: „No, to víte slečno, ono až tady půjdou kolem v sobotu ti holohlaví blbečkové, tak nechci ,aby mi to tu celý zničili.“
Plzeňané sepsali mnoho petic ke zrušení celé akce, neboť se pochodu neonacistů centrem města (nejspíše právem) obávali. Podle Radima Lisenka ale: „Žádné petice ani jiné protesty obyvatel nemohou vést ke zrušení akce, případně k jejímu zákazu. Pokud ji sám ohlašovatel nezruší, uskuteční se. Jiná možnost už podle zákona není. My nemáme zákonnou možnost, jak to zakázat, podobně to zákon neumožňuje ani policii. Zasáhnout bude možné až ve chvíli, kdy bude zákon porušen.“
Jinými slovy, policisté smějí zasáhnout, až dojde k nějaké nehodě. Je ale správné čekat, až se něco stane, když by tomu šlo předejít?
Proti manifestaci se ohradily politické strany a četná občanská hnutí. "Důrazně protestujeme proti jakýmkoliv podobným akcím konaným extrémními organizacemi. Jsme zásadně proti každému násilí, teroru a zlu - protože jsme nezapomněli," uvedla například Konfederace politických vězňů.
Mimořádná bezpečnostní opatření chystala také radnice. „Jistá jsou zatím dopravní omezení. Bude například zakázáno stání vozů na některých místech ležících na trase pochodu. Město také doporučuje svatebčanům, aby si obřad na radnici přeložili jinam. Dojde i na omezení MHD. Pokud bude zastavena tramvajová doprava, připraví dopravní podniky zálohy autobusů.“ uvedl radní Karel Paleček
Celé město tedy bylo strachem bez sebe, co se o víkendu vlastně odehraje. Chtěla jsem jít s kamarádkou do kina, již dlouho jsme to plánovaly, ale rodiče mi to ze strachu o mě zakázali. Také ve škole nás profesoři nabádali k tomu, ať jsme o víkendu raději doma, aby se nám ve městě nic nestalo. Tato situace pro mě kromě jiného znamená především velké zamyšlení nad již zmiňovanou svobodou slova.
Ve čtvrtek, těsně před propuknutím sobotní akce, primátor města Plzně Pavel Rödl pochod pravicových radikálů centrem města zakázal. Za tento krok mu hrozí trestní oznámení kvůli údajnému překročení kompetencí (minimální trestní sazba je šest měsíců odnětí svobody).
Archiv
Kalendář
<< |
říjen / 2022 |
>> |